Bořek stavitel, vlastním jménem Bohumil „Bořek“ Král, se narodil 17. března 1955 v malém moravském městečku. Již od dětství projevoval mimořádný talent k umění, konkrétně k herectví. Jeho rodiče, ačkoliv sami nebyli umělecky založení, v jeho zájmu vždy podporovali. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium herectví na pražské DAMU, kde byl přijat v roce 1974. Během studií na sebe upozornil svou pracovitostí, citem pro detail a schopností vtělit se do rozmanitých postav. Jeho profesoři si všímali jeho přirozeného projevu a silné empatie, která mu později pomohla v budování kariéry.
Po absolutoriu DAMU v roce 1978 nastoupil do angažmá v Divadle Na zábradlí v Praze. Zde získal cenné zkušenosti v repertoáru, který zahrnoval klasické drama i moderní autory. Mezi jeho první významné role patřil Hamlet v Shakespearově tragédii, za kterou sklidil pozitivní ohlasy kritiky i publika. V téže době hostoval také v Národním divadle, kde si zahrál menší, ale zapamatované postavy. Jeho divadelní působení bylo charakteristické neustálým hledáním nových výrazových prostředků a hlubokým ponořením se do psychologie postav. Během svého působení v Divadle Na zábradlí si vybudoval pověst spolehlivého a talentovaného herce s širokým rejstříkem.
Zlom v jeho kariéře nastal v polovině 80. let, kdy začal dostávat nabídky na filmové a televizní role. Jeho filmovým debutem byla menší role ve filmu „Noc nad Vltavou“ z roku 1985. Skutečného průlomu však dosáhl v roce 1988 s rolí hlavního hrdiny ve filmu „Cesta za štěstím“, kde ztvárnil ambiciózního mladíka, který se snaží prosadit ve světě. Tento film se stal diváckým hitem a Bořek Král se přes noc stal známým jménem. V následujících letech se objevoval v řadě úspěšných českých filmů, například „Srdce v troskách“ (1990), „Poslední kouzlo“ (1992) nebo „Ztracená naděje“ (1994). Jeho schopnost ztvárnit postavy s vnitřním konfliktem a lidskou zranitelností byla velmi ceněna.
V oblasti televize se Bořek Král prosadil zejména v seriálech. V roce 1995 získal hlavní roli v populárním rodinném seriálu „Naše ulice“, kde ztvárnil otce rodiny. Tento seriál se vysílal několik sezón a upevnil jeho popularitu mezi širokou veřejností. Dále se objevil v historickém dramatu „Královský slib“ (1998) a v kriminálním seriálu „Stopy minulosti“ (2001), kde ztvárnil charismatického detektiva.
Bořek Král byl známý svou diskrétností ohledně svého soukromého života. Jeho první manželství s herečkou Janou Novákovou skončilo v roce 1996. Společně měli dceru Terezu, která se také vydala na hereckou dráhu. V roce 2005 se oženil podruhé s lékařkou Evou Svobodovou. Kromě herectví se Bořek Král věnoval svým koníčkům, mezi které patřilo zahrádkářství a sbírání starých gramofonových desek. Byl také vášnivým čtenářem a milovníkem klasické hudby. Často se účastnil benefičních akcí a podporoval charitativní organizace.
V prvním desetiletí 21. století se Bořek Král věnoval méně výrazným, ale stále zajímavým filmovým a televizním projektům. V roce 2008 si zahrál menší roli ve francouzsko-české koprodukci „Pařížské noci“ a v roce 2012 se objevil v komedii „Vtip za všechny peníze“. Jeho poslední filmovou rolí byla postava moudrého vesničana ve filmu „Krajina mlhy“ z roku 2015. V roce 2018 se ještě objevil v epizodní roli v seriálu „Doktor Martin“, kde zazářil i přes omezený čas na plátně. Věnoval se také dabingu a namluvil řadu postav v animovaných filmech.
Bořek Král zemřel náhle 15. května 2019 ve věku 64 let po krátké nemoci. Jeho odchodem ztratila česká kinematografie a divadelní svět výraznou osobnost, která svými rolemi obohatila životy mnoha diváků.