Jitka Molavcová, celým jménem Jitka Molavcová-Srpová, se narodila 23. července 1950 v Praze. Její umělecká dráha je úzce spjata s Divadlem Semafor, kde působila po řadu let a vytvořila nezapomenutelné role. Její talent se však neomezuje pouze na divadelní prkna; zapsala se do paměti diváků i svými filmovými a televizními rolemi, a stala se také oblíbenou interpretkou dětských písniček.
Po ukončení středoškolského studia se Jitka Molavcová rozhodla pro uměleckou dráhu. V roce 1968 nastoupila do Divadla Semafor, které se pro ni stalo na dlouhá léta domovem. Zde se setkala s klíčovými osobnostmi českého divadla a hudby, jako byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Její první významné role v Semaforu zahrnovaly účinkování v inscenacích jako „Jonáš a dr. Matrace“ nebo „Kdyby tisíc klarinetů“. Během svého působení v tomto divadle se Molavcová prosadila nejen jako herečka, ale i jako zpěvačka a tanečnice. Její schopnost přirozeně přecházet mezi komedií a dojemnými momenty ji odlišovala a činila ji oblíbenou u publika.
V 70. a 80. letech 20. století se její talent začal naplno projevovat i ve filmu a televizi. Zahrála si v několika výrazných filmech, mezi které patří například „Holka na zabití“ (1975), kde ztvárnila jednu z hlavních rolí, nebo „Jen ho nechte, ať se bojí“ (1977). Její role byly často charakteristické jemným humorem, inteligencí a schopností ztvárnit obyčejné ženy s jejich radostmi i starostmi. V televizi se objevovala v různých pořadech, estrádách a seriálech, čímž si získala širokou popularitu napříč generacemi.
Jitka Molavcová je také známá svou prací pro děti. Její interpretace dětských písniček, často ve spolupráci s Jiřím Suchým, se staly klasikou. Písně jako „Bum, bum, bum“ nebo „Ukolébavka“ jsou dodnes zpívány a poslouchány. Tato část její kariéry podtrhuje její všestrannost a schopnost oslovit i ty nejmenší diváky a posluchače. Věnovala se také dabingu, kde propůjčila svůj hlas mnoha postavám.
Osobní život Jitky Molavcové je obvykle držena v soukromí, což je v dnešní době neobvyklé. Je známo, že byla provdaná za Pavla Srpa, se kterým má dceru Lucie Srpovou, která se rovněž věnuje umění. Tato rodinná vazba na uměleckou sféru je zřejmá. V průběhu své kariéry se Jitka Molavcová vyhýbala bulvárnímu zájmu a soustředila se především na svou práci. Její profesionalita a oddanost umění jsou často zmiňovány v rozhovorech s jejími kolegy.
Po odchodu z Divadla Semafor v roce 2005 se Jitka Molavcová nevzdala divadla. Začala spolupracovat s jinými divadelními scénami a projekty, čímž dokázala, že její umělecká energie je stále velmi silná. Objevila se například v inscenacích Divadla Broadway. Nadále se věnuje i koncertní činnosti a vystupuje s různými hudebními tělesy. Její schopnost stále přitahovat publikum a předávat své umělecké poselství svědčí o její trvalé popularitě a talentu.