František Hynek, významná osobnost spojená s hudební scénou, se narodil 8. listopadu 1837 v Karlíně u Prahy. Jeho životní pouť se uzavřela 25. února 1905 v Praze, ve věku 67 let. Místem jeho posledního odpočinku jsou Olšanské hřbitovy.
Hynek se prosadil jako všestranný umělec. Jeho hlavní profesí byl koncertní a operní pěvec, přičemž jeho hlasový rozsah byl basbaryton. Kromě pěveckého talentu se věnoval také režijní práci, čímž obohatil české divadelnictví o svůj umělecký vhled.
Rodinné vazby hrály v jeho životě důležitou roli. František Hynek byl ženatý s Františkou, rozenou Gogha. Společně vychovávali dva adoptivní syny. Jeho strýcem byl Alois Hynek, známý pražský nakladatel a knihkupec, což naznačuje vliv rodinného prostředí na jeho kulturní rozhled. Jeho bratr Adolf působil jako hráč na kontrabas v orchestru divadla v Mnichově, což dokládá umělecké zaměření v rodině.
Vzdělání Františka Hynka bylo zaměřeno na hudební obory. Po nedokončeném studiu na gymnáziu se plně věnoval studiu kostelního zpěvu, hry na varhany a sbormistrovství pod vedením profesora Vogla. V roce 1862 úspěšně zakončil studium na varhanické škole, což mu otevřelo dveře k profesionální hudební dráze.
Jeho první divadelní angažmá jej v roce 1862 zavedlo do Stuttgartu. Téhož roku, v listopadu, se však vrátil zpět do Prahy, kde se stal součástí souboru Prozatímního divadla a později i Národního divadla. Během svého působení v Prozatímním divadle byl pod uměleckým vedením Jana Nepomuka Maýra.
V 70. letech 19. století Hynek rozšířil své umělecké působení o řadu úspěšných hostování v zahraničí. Vystupoval v divadlech v Linci, Augsburgu, Düsseldorfu, Vídni, Kolíně nad Rýnem a ve Lvově, kde si získal uznání publika i kritiky.
V březnu 1881 se František Hynek vrátil do Národního divadla, kde se jeho umělecký profil dále rozvíjel. V 80. a 90. letech 19. století se intenzivně věnoval režijní činnosti, což mu umožnilo uplatnit své tvůrčí schopnosti i mimo pěvecký projev.
Jeho pěvecká kariéra dosáhla vrcholu účastí na premiérách klíčových děl Bedřicha Smetany. V roce 1863 ztvárnil titulní roli Wolfráma v opeře „Braniboři v Čechách“ v Prozatímním divadle. Následně v roce 1866 ztvárnil roli Kecala v premiéře „Prodané nevěsty“. V roce 1881 se objevil v roli Lutobora v premiéře „Libuše“ v Národním divadle. Jeho poslední velká role, žalářníka Beneše v opeře „Dalibor“, zazněla na premiéře v roce 1882 v Prozatímním divadle, a právě tato role znamenala v roce 1902 konec jeho aktivní pěvecké dráhy.
Diana Kobzanová děti
Jakub Čermák
Steve McQueen wiki
Gracian Černušák
Petr Kotvald wiki
František Černý
Maja Velšicová kdo to je?
Filip Sychra
Parsifal co znamená
Honza Křížek