František Xaver Richter, známý též jako Franz Xaver Richter nebo François Xavier Richter, se narodil 1. prosince 1709 v Holleschau na Moravě, tehdy součásti Habsburské monarchie. Jeho úmrtí nastalo 12. září 1789. Tento významný hudebník zanechal nesmazatelnou stopu v evropské hudební historii jako zpěvák, houslista, skladatel, dirigent a hudební teoretik. Jeho působištěm byly oblasti jako Rakousko, Mannheim a Štrasburk, kde se stal klíčovou postavou první generace Mannheimské školy.
Richterovo vzdělání bylo mimořádně důkladné, zejména v oblasti kontrapunktu, kde se pravděpodobně inspiroval dílem Johanna Josefa Fuxe, konkrétně jeho traktátem „Gradus ad Parnassum“. Tento vliv je patrný i v Richterově vlastním pedagogickém díle. Jeho hudební styl představuje plynulý přechod mezi epochou Bacha a Händela a nastupující Klasickou školou. Věnoval se tvorbě symfonií, koncertů, komorní hudby a chrámové hudby, přičemž jeho mše si vysloužily zvláštní uznání pro svou kvalitu.
Kariéru zahájil jako zástupce Kapellmeister v Kemptenu, kde působil od dubna 1740 do prosince 1747. V únoru 1743 se oženil s Marií Annou Josepha Moz. Během tohoto období, v roce 1744, byly v Paříži publikovány jeho dvanáct symfonií pro smyčce. V roce 1747 se přesunul do Mannheimu, kde se stal zpěvákem (basistou) a později, v roce 1768, získal čestný titul komorního skladatele. Z mannheimského období pochází jeho významné oratorium „La deposizione dalla croce“ z roku 1748. V Mannheimu se také věnoval pedagogické činnosti, kde učil kompozici a napsal vlastní teoretické pojednání „Harmonische Belehrungen oder gründliche Anweisung zu der musikalischen Ton-Kunst oder regulären Komposition“, které rovněž odráží Fuxův vliv. Mezi jeho žáky patřili například Joseph Martin Kraus a pravděpodobně i Carl Stamitz a Ferdinand Fränzl.
Z Mannheimu podnikal cesty do různých evropských měst, včetně Oettingen-Wallersteinu, Francie, Nizozemska a Anglie. V roce 1769 přijal pozici Kapellmeister (Maitre de Chapelle) v katedrále Notre-Dame ve Štrasburku, kde působil až do své smrti. V této pozici se věnoval především tvorbě posvátné hudby a skládal až do svého posledního životního roku. Od roku 1783 jej ve Štrasburku zastupoval Ignaz Pleyel. Richter se ve Štrasburku setkal i s významnými osobnostmi své doby. V roce 1770 složil pro Marii Antoinettu motet „Audin pulsantur“. S Wolfgangem Amadeem Mozartem se setkal již v roce 1763 a později v roce 1778, kdy mu Mozart vyjádřil obdiv k jedné z Richterových mší, kterou označil za „šarmantně napsanou“.
Richterova skladatelská pozůstalost je rozsáhlá a zahrnuje přibližně osmdesát dochovaných symfonií, z nichž některé byly publikovány pod názvem „Grandes Symphonies“. Komponoval také koncerty pro různé nástroje a rozsáhlé dílo v oblasti posvátné hudby, včetně 39 mší, oratorií a četných motetů. V oblasti komorní hudby jsou známé jeho „Sonate da camera“ a sedm smyčcových kvartetů, Op. 5.
Tom Hanks vzdělání
František Hurych
Držgrešle
František Zacharník
Luboš Veselý vzdělání
Jan Burian
Miloslav Pecháček životopis
František Hynek
Státní úředník původ slova
Filip Proučil