František Xaver Richter, známý též jako Franz Xaver Richter nebo François Xavier Richter, se narodil 1. prosince 1709 v Holleschau na Moravě, tehdy součásti Habsburské monarchie. Jeho úmrtí nastalo 12. září 1789. Tento významný hudebník zanechal nesmazatelnou stopu v evropské hudební historii jako zpěvák, houslista, skladatel, dirigent a hudební teoretik. Jeho působištěm byly oblasti jako Rakousko, Mannheim a Štrasburk, kde se stal klíčovou postavou první generace Mannheimské školy.
Richterovo vzdělání bylo mimořádně důkladné, zejména v oblasti kontrapunktu, kde se pravděpodobně inspiroval dílem Johanna Josefa Fuxe, konkrétně jeho traktátem „Gradus ad Parnassum“. Tento vliv je patrný i v Richterově vlastním pedagogickém díle. Jeho hudební styl představuje plynulý přechod mezi epochou Bacha a Händela a nastupující Klasickou školou. Věnoval se tvorbě symfonií, koncertů, komorní hudby a chrámové hudby, přičemž jeho mše si vysloužily zvláštní uznání pro svou kvalitu.
Kariéru zahájil jako zástupce Kapellmeister v Kemptenu, kde působil od dubna 1740 do prosince 1747. V únoru 1743 se oženil s Marií Annou Josepha Moz. Během tohoto období, v roce 1744, byly v Paříži publikovány jeho dvanáct symfonií pro smyčce. V roce 1747 se přesunul do Mannheimu, kde se stal zpěvákem (basistou) a později, v roce 1768, získal čestný titul komorního skladatele. Z mannheimského období pochází jeho významné oratorium „La deposizione dalla croce“ z roku 1748. V Mannheimu se také věnoval pedagogické činnosti, kde učil kompozici a napsal vlastní teoretické pojednání „Harmonische Belehrungen oder gründliche Anweisung zu der musikalischen Ton-Kunst oder regulären Komposition“, které rovněž odráží Fuxův vliv. Mezi jeho žáky patřili například Joseph Martin Kraus a pravděpodobně i Carl Stamitz a Ferdinand Fränzl.
Z Mannheimu podnikal cesty do různých evropských měst, včetně Oettingen-Wallersteinu, Francie, Nizozemska a Anglie. V roce 1769 přijal pozici Kapellmeister (Maitre de Chapelle) v katedrále Notre-Dame ve Štrasburku, kde působil až do své smrti. V této pozici se věnoval především tvorbě posvátné hudby a skládal až do svého posledního životního roku. Od roku 1783 jej ve Štrasburku zastupoval Ignaz Pleyel. Richter se ve Štrasburku setkal i s významnými osobnostmi své doby. V roce 1770 složil pro Marii Antoinettu motet „Audin pulsantur“. S Wolfgangem Amadeem Mozartem se setkal již v roce 1763 a později v roce 1778, kdy mu Mozart vyjádřil obdiv k jedné z Richterových mší, kterou označil za „šarmantně napsanou“.
Richterova skladatelská pozůstalost je rozsáhlá a zahrnuje přibližně osmdesát dochovaných symfonií, z nichž některé byly publikovány pod názvem „Grandes Symphonies“. Komponoval také koncerty pro různé nástroje a rozsáhlé dílo v oblasti posvátné hudby, včetně 39 mší, oratorií a četných motetů. V oblasti komorní hudby jsou známé jeho „Sonate da camera“ a sedm smyčcových kvartetů, Op. 5.
Tom Hanks vzdělání
František Táborský
Držgrešle
Jan Brabec
Luboš Veselý vzdělání
František Kreuzmann starší
Miloslav Pecháček životopis
Felix Slováček mladší
Státní úředník původ slova
Ezdráš Egon Hýbl