Jindřich Láznička, známý též jako Jindra Láznička, spatřil světlo světa 4. července 1901 v Praze. Jeho životní pouť skončila 24. května 1970 v Bratislavě. Láznička se uplatnil jako všestranný umělec, jehož talent zahrnoval zpěv, herectví a především mistrovství v roli starokomika. Než se plně ponořil do světa umění, získal výuční listy v oborech cukrář a pekař, což svědčí o jeho praktické zručnosti.
Umělecká kariéra Jindřicha Lázničky byla bohatá a rozprostřená v mnoha prestižních divadelních institucích. Jeho začátky jsou spojeny s kočovnou Lachmanovou divadelní společností, odkud zamířil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde působil v letech 1921 až 1923. Následovalo angažmá v divadle v Olomouci (1924–1925) a v Mertenově divadle v roce 1929. Zlomovým obdobím byla léta 1931–1933, kdy byl součástí Malé operety na Vinohradech. Dále se objevoval na prknech pražské Arény a v Novém divadle Oldřicha Nového v letech 1935 až 1945. Po druhé světové válce krátce spolupracoval s Vesnickým divadlem, aby se nakonec natrvalo usadil ve Slovenském národním divadle, kde v operetním souboru působil jako starokomik až do své smrti v roce 1970.
Jindřich Láznička zanechal nesmazatelnou stopu i na poli hudebních nahrávek. Od roku 1928 natáčel pro různé gramofonové společnosti. Jeho hlas se ozýval z desek nahrávaných s orchestrem Františka Šmída v Berlíně pro společnost Kalliope (později ESTA). Další nahrávky vznikaly v Berlíně a v Praze pro firmy jako Parlophon, Ultraphon a Odeon. Celkový počet jeho nahraných desek přesáhl úctyhodnou třístovku, přičemž téměř dvě stě z nich vyšlo u společnosti Parlophon. Některé z písní, které interpretoval, sám otextoval. Jeho hlas zazníval i v rozhlasových pořadech, kde se podílel na řadě operetních dramatizací v Českém rozhlase. Zvláště významná byla jeho role v prvním slovenském rozhlasovém uvedení románu „Dobrý voják Švejk“ ve Slovenském rozhlase.
Filmová kariéra Jindřicha Lázničky trvala od roku 1928 až do roku 1968. Většinou ztvárňoval menší, epizodní postavy, které však dokázal vždy obohatit svým osobitým projevem. Jeho poslední filmovou rolí byl zbrojnoš ve slavném filmu „Šíleně smutná princezna“. Během své kariéry využíval i několik pseudonymů, aby obohatil své umělecké působení. Mezi nimi figurují jména jako Jan Malík, Jan Lenský, Jaroslav Pražák, F. Jindra, L. Jindra a dokonce i „Symfonic Duo“.
Za své celoživotní umělecké dílo byl Jindřich Láznička poctěn titulem „zasloužilý umělec“, který mu byl udělen in memoriam v roce 1977.
Woodrow Wilson životopis
Jára Beneš
Jiří Stivín životopis
Jaromír Hnilica
Kreatura kdo to je?
Jindřich Vobořil
Lada Kolovratová wikipedia
Jindřich Láznička
Tomáš Lukavec rozvod
Jára Kohout