Molière kdo to je?
George Bush starší
Fredrik Backman matka
Jiří Traxler, narozen 12. března 1912 v Táboře a zesnulý 7. srpna 2011 v kanadském Edmontonu, byl výraznou postavou české hudební scény. Jeho široké spektrum umělecké činnosti zahrnovalo hru na klavír, skladatelství, psaní textů, hudební aranžování a celkovou muzikantskou zdatnost. Byl současníkem Jaroslava Ježka a jeho životní pouť jej zavedla z rodného Tábora až do daleké Kanady, kde nalezl nový domov v Edmontonu, hlavním městě provincie Alberta.
Hudební vzdělání získal na Hudebním ústavu v Táboře, který dnes nese jméno Oskara Nedbala. Jeho první profesionální kroky na hudební dráze vedly do orchestru jeho staršího bratra Josefa, známého jako „The Red Ace Players“. Během studií práv, která nedokončil, se již plně věnoval hudbě. V letech 1935–1937 působil v Praze v Orchestru Gramoklubu, pro který v roce 1936 vznikly skladby „Feelin´ low“ a „Short story“. Jeho skladatelský talent byl oficiálně uznán v roce 1937, kdy byl přijat do Ochranného svazu autorského (OSA). O rok později, v roce 1938, napsal skladby pro Swing Band Jaroslava Ježka, jako například „Full Moons Music“, „Noisy Serenade“ a „Roaring in F“, bohužel se však notový materiál ztratil.
Jako profesionální pianista si zahrál v souborech Blue Music (1938–1939) a Elit Club (1942). Od roku 1938 začal spolupracovat s hudebním nakladatelstvím Mojmíra Urbánka. Klíčovým momentem jeho kariéry byla pětiletá smlouva s R. A. Dvorským, která mu otevřela dveře do studií Ultraphon, pražského rozhlasu a koncertních pódií. V rámci této spolupráce se uplatnil jako aranžér, textař, překladatel a konferenciér. Po vypršení této smlouvy se v roce 1944 vrátil k nakladatelství Urbánek, avšak po znárodnění nakladatelství v únoru 1948 byla smlouva předčasně ukončena.
Jiří Traxler se věnoval i tvorbě pro film a divadlo. V roce 1938 se podílel na hudbě k filmu „Eva tropí hlouposti“ společně s Kamilem Běhounkem. V roce 1941 vytvořil jazzová přepracování tří skladeb Rudolfa Frimla pro film „Za tichých nocí“. Pro film „Sobota“ (1944) napsal hudbu a texty spolu s Josefem Stelibským, a to na návrh Miloše Havla. V pozdějších letech se objevil i jako herec ve filmech „Malované děti“ (1974) a „Poslední mohykán“ (2009). Již jako student práv složil hudbu a texty pro hru „Hledá se zlato“. V roce 1947 se podílel na muzikálu „Tak jako v nebi“ s Petrem Karešem. Jeho hudba k polské komedii „Moje žena Penelopa“ z roku 1949, napsaná na výzvu „Divadla umění lidu“, byla z politických důvodů zakázána.
Dne 29. prosince 1949 ilegálně opustil Československo. Po půlročním pobytu v uprchlickém táboře Valka v NSR a hudební produkci pro americké vojáky v základně Vielseck a aranžování pro rádio Frankfurt nad Mohanem, využil své znalosti angličtiny a němčiny k zaměstnání v Internacional Refugee Organisation (IRO). Dne 1. dubna 1951 přistál v kanadském Halifaxu. V Kanadě se seznámil s Jarmilou, vídeňskou Češkou a emigrantkou, s níž se v říjnu 1951 v Montrealu oženil. První léta v Kanadě pracoval jako recepční, vyřizoval korespondenci a hrál na klavír v restauraci u Ottawy. Později působil jako externista v CBC a stal se technickým ilustrátorem u firmy Canadair Ltd. (dnes Bombardier), kde strávil téměř 25 let (1952–1976). Po odchodu do penze žil v chatě v kopcích severně od města, později se od roku 1995 usadil v Edmontonu.
Během své kariéry vydal Jiří Traxler přibližně 120 titulů na gramodeskách či v tisku a celkový počet jeho skladeb se odhaduje na 200. Jeho nejúspěšnější písně jako „Hádej, hádej“, „Jedu nocí“ či „Padají hvězdy z nebe“ byly nahrány různými orchestry a zpěvačkami. V roce 1996 vyšlo profilové CD „Bláznivý den“ nazpívané Sestrami Havelkovými. Jeho písně byly zařazeny do repertoáru vokálního kvartetu The Swings a jeho hudba zazněla i ve filmu „Obecná škola“ (1991). V roce 2006 mu bylo uděleno Masarykovo vyznamenání od Českého a slovenského sdružení v Kanadě a v roce 2009 obdržel ocenění k 90. výročí OSA „Za přínos české hudbě“. Jeho život a dílo byly zachyceny v dokumentu Ondřeje Havelky „Poslední Mohykán“, který získal ocenění na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Turíně v roce 2009. Odborníci, jako PhDr. I. Poledňák a Z. Mácha, hodnotí jeho skladbu „Feelin´ low“ jako jednu z nejpozoruhodnějších nahrávek české jazzové historie. PhDr. Josef Kotek, CSc. pak u Traxlera vyzdvihoval tvůrčí noblesu a lehký opar poetičnosti. Jeho paměti vyšly pod názvem „Já nic, já muzikant“ a v roce 2008 vyšla navazující kniha „Já nic, já muzikant… na penzi-Literární etudy jazzového mohykána“.
V září 2015 byla v Národním divadle uvedena hudební komedie „V rytmu swingu buší srdce mé“, inspirovaná životem a dílem Jiřího Traxlera, s hudbou Martina Vačkáře a Ondřeje Havelky, kde roli Jiřího Traxlera ztvárnil Igor Orozovič. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím jeho hudby a vzpomínek na legendu české populární hudby.
Sok kdo je to?
Josef Egem
Annie Lennox wikipedie
Jiří Cerha
Blanka Matragi sourozenci
Josef Budský
Lucie Gelemová kdo to je?
Jiří Škorpík
Nikol Lenertová životopis
Jiří Valter