Josef Budský, slovensky také Jozef Budský, se narodil 11. června 1911 v Praze, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Byl významnou osobností českého a slovenského divadelního a filmového světa, jehož umělecká dráha zahrnovala herectví, režii, zpěv a pedagogickou činnost. Zemřel 31. ledna 1989 v Bratislavě, v tehdejším Československu. Jeho původ byl český.
Budského umělecké začátky jsou spojené s hudbou. V letech 1928 až 1930 působil jako sborový zpěvák v pražské Vinohradské zpěvohře. Po roce 1930 se přesunul k činohře, kde se stal členem Divadla českého severovýchodu. Následovalo angažmá v divadelní společnosti Josefa Burdy v letech 1932 až 1935. Jeho profesní cesta jej pak zavedla na Slovensko, kde v letech 1935 až 1938 účinkoval v české činohře Slovenského národního divadla. Od roku 1938 až do roku 1945 byl pak hercem ve slovenské Činohře Slovenského národního divadla.
Po roce 1945 se Josef Budský plně věnoval režijní tvorbě. Jeho režijní talent se naplno projevil, když se od válečného Slovenského státu stal klíčovou postavou divadelního života. Do roku 1953 zastával pozici uměleckého šéfa Činohry Slovenského národního divadla, kde zanechal nesmazatelnou stopu svými inscenacemi. Mezi jeho významné režijní počiny patří například Mozart a Salieri a Skúpy rytier Alexandra Sergejeviče Puškina z roku 1945, Molirův Tartuffe (1946), Neužitečná ústa Simone de Beauvoir (1947) nebo Smrť Jánošíkova Jána Botta a Marína Andreje Sládkoviče, obě z roku 1948.
Jeho repertoár zahrnoval i další významná díla, jako například Pieseň našej jari (1956), Optimistická tragédia, Bílá nemoc Karla Čapka či Višňový sad Antona Pavloviče Čechova. V roce 1962 zrežíroval Čechovova Ivanova a v roce 1965 Sofoklova Krále Oidipa.
Josef Budský byl také uznávaným pedagogem. V letech 1950 až 1954 vedl Odborný divadelní kurz na Státní konzervatoři v Bratislavě a od roku 1950 až do roku 1976 působil jako pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1959 získal titul docenta a v roce 1965 se stal vysokoškolským profesorem. Do důchodu odešel v roce 1977.
Jeho talent se uplatnil i ve filmu. Zahrál si v řadě snímků, například Co se šeptá (1938), kde ztvárnil roli konzervatoristy Rudolfa Martina, Varúj...! (1947), Bílá tma (1948), Vlčie diery (1948) nebo Boj sa skončí zajtra (1951), kde ztvárnil poslance KSČ. Režíroval také film Ivanov (1963) a objevil se ve filmech jako Kapitán Dabač (1959), Tri razy svitá ráno (1961), Majster kat (1966), Vrah zo záhrobia (1966), Génius (1969), Zločin slečny Bacilpýšky (1970), Nevesta hôľ (1971) a Zajtra bude neskoro (1972).
Josef Budský byl za svou uměleckou práci mnohokrát oceněn. V roce 1958 mu byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda. V roce 1960 získal titul zasloužilý umělec, v roce 1961 obdržel Řád práce a v roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Jeho zásluhy v divadelní tvorbě byly oceněny v roce 1975 Cenou ZSDU.
Josef Budský je pohřben na hřbitově Bratislava - Ružinov.
Jaroslav Šmíd rozvod
Josef Karel Ambrož
Jan Žaloudík kdo to je?
Jiří Schoenbauer
Futurista kdo je to?
Jiří Zonyga
Julius Meinl wiki
Josef Karafiát
Alexandr Veliký životopis
Jiří Smrž