Karel Burian, narozený 12. ledna 1870 v Rousínově, později známém jako Slabce, se stal jednou z nejvýznamnějších postav české operní scény. Jeho umělecká kariéra, rozprostírající se od devadesátých let 19. století až do dvacátých let 20. století, byla poznamenána mimořádným talentem a mezinárodním úspěchem. Původně se věnoval studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze, ale jeho vášní se stalo zpěv. Vzdělání v tomto oboru získal pod vedením Františka Pivody v Praze a později u Felixe von Krause v Mnichově. Jeho bratr Emil Burian byl rovněž barytonistou a jeho synovec, Emil František Burian, se proslavil jako skladatel.
Burianův debut se uskutečnil 28. března 1891 v Brně v roli Jeníka v Smetanově „Prodané nevěstě“. Tato role odstartovala jeho pozoruhodnou kariéru, během níž ztvárnil řadu ikonických postav. Mezi jeho rané významné výkony patří ztvárnění Dalibora ve stejnojmenné Smetanově opeře a Manrica ve Verdiho „Trubadúrovi“. Jeho mimořádný talent a specifický typ hlasu, tzv. Heldentenor, mu otevřely dveře k angažmá v předních evropských i světových operních domech.
Jeho umělecká dráha jej zavedla na pódia operních domů v Brně, Revalu (dnešní Tallinn), Cáchách (dnešní Aachen), Kolíně nad Rýnem, Hannoveru, Hamburku a Berlíně. Nezapomenutelné byly jeho výkony v Národním divadle v Praze, Semperoper v Drážďanech, Royal Opera House v Londýně a slavné Metropolitní opeře v New Yorku. Během své kariéry ztvárnil Burian role jako Hérode v „Salome“ Richarda Strausse, Tristan v Wagnerově „Tristanovi a Isoldě“ a Parsifal v jeho stejnojmenné opeře. Byl také jedním z prvních interpretů v několika světových premiérách.
Karel Burian se podílel na prvních uvedeních děl jako „Aglaja“ Lea Blecha v Cáchách (1893/94), „Sjula“ Karla von Kaskela v Kolíně nad Rýnem (1895), „Elsi, die seltsame Magd“ Arnolda Mendelssohna tamtéž (1896) a významně se zapsal jako první představitel titulní role v „Salome“ Richarda Strausse v Drážďanech (1905). Jeho hlas byl zaznamenán na nahrávkách pro přední vydavatelství té doby, včetně Pathé Records, Gramophone Company, Gramophone & Typewriter Company (HMV) a Victor Recording Company, čímž se jeho umění uchovalo pro budoucí generace.
V roce 1913 vydal své paměti nazvané „Z mých pamětí“, kde se podělil o vzpomínky na osobnosti jako Gustav Mahler a Arturo Toscanini. Od roku 1907 žil v Senomatech, kde mu bylo později věnováno náměstí. Jeho životní dráha byla tragicky poznamenána nehodou v roce 1920, kdy omylem vypil bělidlo. Tato nehoda vážně poškodila jeho hlasivky, což mu znemožnilo plně se věnovat umění. Jeho poslední vystoupení se uskutečnilo v roce 1922 v Národním divadle v Praze v rolích Dalibora a Tannhäusera. Karel Burian zemřel po krátké nemoci 25. září 1924 ve věku 54 let. Jeho hlas byl charakterizován jako mimořádně silný, s „zlatou kvalitou“ a pronikavou jasností tónu, což spolu s jeho silnou jevištní přítomností z něj učinilo nezapomenutelného umělce.
Martina Dlabajová životopis
Mário Bihári
Michal Dočolomanský wiki
Luděk Hulan
Narcis co to je?
Leopold Stropnický
Václav IV životopis
Josef Štágr
Andrea Gaidi
Ladislav Kantor