Věra Jordánová wiki
Futurolog přesný výraz
Oldřich Král, rodák z Prahy, se narodil 13. září 1930 a odešel na věčnost rovněž v metropoli, 21. června 2018. Jeho život byl zasvěcen studiu a propagaci čínské kultury, především staré čínské literatury, filozofie a umění. Vědeckou dráhu zahájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde původně studoval anglistiku a komparatistiku, avšak brzy se jeho hlavním zájmem stala sinologie. Pod vedením profesora Jaroslava Průška se věnoval hlubším studiím.
V roce 1954 se Oldřich Král stal členem Komunistické strany Československa. Následně absolvoval vědeckou aspiranturu v Orientálním ústavu Akademie věd, kde se jeho výzkumné téma soustředilo na studium a překlad klasického čínského románu „Žu-lin waj-š’“, známého jako „Literáti a mandaríni“. Jeho pobyt na univerzitě v Pekingu mu poskytl cenné zkušenosti pro další práci. Po návratu na Filozofickou fakultu UK v roce 1958 nastoupil jako odborný asistent a začal spolupracovat s profesorem Karlem Petráčkem z Katedry věd o zemích Asie a Afriky.
Politické události roku 1969 vedly k jeho vystoupení z KSČ a následnému politickému postihu. Tento pohnutý čas se projevil v omezení jeho akademické činnosti; nesměl přednášet, nedostával plat a jeho habilitační řízení bylo pozastaveno, stejně jako publikační činnost. V tomto období našel zaměstnání jako dělník na Nákladovém nádraží Žižkov.
Zlom v jeho profesní dráze nastal v roce 1972, kdy byl přijat do Sbírky orientálního umění Národní galerie. Zde působil jako kurátor malířství a kaligrafie a spolupracoval s významnými osobnostmi jako Lubor Hájek, K. Petráček a V. Křístek. Během tohoto období se věnoval i samizdatovým překladům, mezi něž patří díla jako „Mistr Čuang“, „Mnich Okurka“, „Tribunová sútra Šestého patriarchy“ a „Shánění krávy – Deset obrazů hledajícího ducha“. Jeho překlad „Starožitného zrcadla“ vyšel pod krycím jménem Josefa Fasse.
V polovině osmdesátých let dokončil monumentální překlad románu „Sen v červeném domě“, který byl v letech 1986–1988 rovněž vydán. Za tento překlad obdržel v roce 1988 cenu Odeonu za nejlepší překlad roku.
Po pádu socialismu se Oldřich Král vrátil na akademickou půdu. V letech 1990–1998 vedl Katedru, později Ústav Dálného východu na Filozofické fakultě UK. Po roce 1990 také založil Centrum komparatistiky. V roce 1990 byl obnoven jeho docentský proces a jmenován docentem. V roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy. Do roku 2000 řídil Centrum komparatistiky. V roce 1997 se významně podílel na založení „Chiang Ching-kuo International Sinological Center“ (CCK-ISC) při Univerzitě Karlově, které bylo sponzorováno tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange a jehož cílem bylo rozvíjet čínská studia v Evropě.
Oldřich Král byl také aktivním organizátorem mezinárodních vědeckých akcí. V roce 1994 se zasloužil o pořádání kongresu Evropské asociace čínských studií (EACS) v Praze a dlouhodobě byl členem jejího výboru. V letech 2000–2001 působil jako rektor Literární akademie v Praze. Po roce 1990 rovněž přednášel na řadě zahraničních univerzit a účastnil se mnoha mezinárodních konferencí. V letech 2006–2012 předsedal Pražskému lingvistickému kroužku.
V posledních letech svého života žil Oldřich Král v Lásenici u Jindřichova Hradce a spolupracoval s Filozofickou fakultou UK a soukromým nakladatelstvím své manželky Evy Králové. Jeho překladatelské dílo se vyznačovalo mimořádně poctivým zpracováním a zajímavým poznámkovým a komentářovým aparátem.
Za své celoživotní dílo obdržel řadu ocenění: v roce 1989 cenu Odeon za nejlepší překlad roku 1988, v roce 2003 mezinárodní cenu za překlad za „Sen v červeném domě“ v Pekingu, v roce 2010 Cenu Učené společnosti České republiky a také Státní cenu za překladatelské dílo.
Mezi jeho významná odborná díla patří „Čínská filosofie – pohled z dějin“ (2005) a „Studie z komparatistiky a čínské literatury“ (2020). Jeho překladatelský přínos je obrovský a zahrnuje díla jako „Literáti a mandaríni“ (1962, 1995), „Sen v červeném domě“ (1986–1988), „Shánění krávy. Deset obrazů hledajícího ducha“ (1998), „Tribunová sútra Šestého patriarchy“ (1999), „O válečném umění“ (1999), „Sebrané spisy“ (2006), „Kniha proměn – I-ťing“ (2008), „Velké učení; Doktrína středu“ (2008) a v neposlední řadě rozsáhlé dílo „Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze“ (2012–2018).
Skvoter co je to?
Pavel Brümer
Pipina kdo to je?
Pavel Pešata
Barry Manilow
Oskar Petr
Senátor význam slova
Morbivod
Audrey Hepburn wikipedia
Ondřej Konrád