Tobias Sammet wiki
Alexandr Solženicyn životopis
Jakub Kulhánek věk
Rudolf Antonín Sieger, známější pod uměleckým jménem Ruda Sieger, se narodil 21. listopadu 1905 v Kladně a odešel na věčnost 21. května 1987 v Praze. Jeho mnohostranná osobnost zanechala nesmazatelnou stopu v české kultuře, kde působil jako estrádní a kabaretní umělec, konferenciér, dramaturg, textař, zpěvák, skladatel, ale i jako sportovec a sportovní redaktor. Pro svůj osobitý projev a hlasitost si vysloužil přezdívku „Největší huba Prahy“.
Mládí strávil v Dušníkách, kde se již od roku 1916 do roku 1918 projevoval jako dětský vokalista v Břevnovském klášteře. Po ukončení školní docházky se uplatnil v úřednických pozicích, které zastával v letech 1922 až 1945. V roce 1934 se přestěhoval do Prahy, což znamenalo zásadní posun v jeho umělecké kariéře. Jeho talent byl rozpoznán a v roce 1945 se stal uměleckým ředitelem Lucerny. Po převratu v roce 1948 pak působil jako umělecký a zahraniční šéf pro oblast československých artistů.
Ruda Sieger se aktivně věnoval sportu, zejména cyklistice. V roce 1929 spoluzaložil cyklistický odbor při AFK Dušníky a v letech 1929 až 1935 reprezentoval AFK Dušníky a A. C. Spartu. Jeho sportovní zájem se promítl i do jeho profesní dráhy, kdy působil jako sportovní reportér pro přední noviny a časopisy jako ČTK, České slovo, Národní listy, Národní politika a Cyklista. V letech 1949 až 1951 pracoval v Ústředně lidové zábavy jako konferenciér, tajemník a vedoucí sekce artistů a cirkusů. Následně se jeho profesní dráha spojila s organizací Československé cirkusy, varieté a lunaparky (později Československé cirkusy a varieté), kde zastával různé pozice, včetně uměleckého a zahraničního vedoucího. V této roli absolvoval služební cesty do mnoha evropských zemí, včetně Polska, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Bulharska a Sovětského svazu.
Umělecky začínal Ruda Sieger již v roce 1924. V roce 1932 založil kvarteto SIEGERS, které se o tři roky později, po příchodu Slávy Macha, transformovalo na Machovo jazzové pěvecké kvarteto. Jeho styl konferování byl velmi osobitý, často s prvky sportovního komentování. Spolupracoval s významnými osobnostmi, jako byli Josef Waltner a Dóďa Pražský. V letech 1940–1941 uváděl Hašlerův kabaret Domovina a po jeho zániku se stal konferenciérem, režisérem a uměleckým vedoucím Monstrekabaretů v Národním domě na Vinohradech. V letech 1942–1948 působil jako režisér a umělecký vedoucí Lucerny v Umělecké agentuře Františka Spurného a zajišťoval i vystoupení Jana Wericha. Po roce 1948 se naplno vrátil na pódia Lucerny, kde přes dvě tisícovky představení ztvárnil jako režisér, konferenciér, zpěvák, recitátor a humorista. Jeho působení se neomezovalo pouze na Prahu; absolvoval přes 3500 představení v různých pražských podnicích a navštívil stovky měst po celé republice i v zahraničí, včetně Moskvy, Varšavy a Sofie. Na pódiu uváděl celou řadu významných umělců, od Vlasty Buriana přes Karla Gotta až po Hanu Hegerovou.
Ruda Sieger byl autorsky velmi plodný. Napsal několik revuí, jako „Člověku to nedá“ (1926) a „Co je komu do toho?“ (1927). V oblasti operet vytvořil díla „Už mou milou“ (1940) a „Márinka z hor“ (1941).
Jeho rozhlasová tvorba zahrnuje 15 přednášek o cyklistice v letech 1933–1946, které se věnovaly různým aspektům jízdy na kole. Společně s Vlastislavem Antonínem Viplerem vytvořil v letech 1944–1946 několik veselých kabaretních pořadů. Byl také autorem vlastních pořadů, jako „Veselé sportovní vysílání“ (1942) a „Veselá půlhodinka Rudy Siegera“ (1946). V roce 1980 vznikl rozhlasový pořad o jeho kariéře s názvem „S konferenciéry staré Prahy – S Rudou Siegrem po vlastních stopách“.
Jeho písňová tvorba je rozsáhlá, zahrnující stovky textů, z nichž některé zhudebnil sám. K nejznámějším patří „Čáp na to káp“, „Ťuky, ťuky, ťuk“ a „Valčík pro dva“. Do OSA bylo přihlášeno 177 jeho písní, z nichž přes 50 bylo vydáno tiskem a asi 15 na gramodeskách.
V oblasti poezie se věnoval jak vážným tématům, například v básních „tragická Augustova láska“ či protiválečné „Budem začínat znovu“, tak i žertovným formám, jako „Hymna obezistů“.
Popularizační činnost zahrnuje knihu „Svět na kole“, kterou napsal společně s Jaro Parbusem. V oblasti prózy napsal povídky „Revoluce“ a „Z pohádek ubohých“ (obě 1925) a sportovní román „Všesportovní klub Měkochleby“, který vycházel na pokračování v časopise STAR v roce 1932. Pro estrády psal humoristické texty a jeho konferenční výstupy byly rovněž vydány tiskem. V roce 1982 publikoval v příloze Svobodného slova krátké memoárové texty v seriálu „Chvilky s Rudou Siegerem“.
Spolupracoval také s televizí, pro kterou napsal scénáře dokumentů „Velká příležitost“ a „Dnes večer u artistů“, který sám uváděl. Byl také autorem medailonu a dokumentu „Jak začínali ... Dnes vzpomíná Ruda Sieger“.
Za svou celoživotní práci byl 22. dubna 1980 oceněn titulem Zasloužilý pracovník kultury.
Shari Lapena wikipedie
Rony Marton
Šárka Vaňková kdo to je?
Tomáš Fröde
Vilém Mrštík životopis
Richard Pachman
Svatá Anna kdo to je?
Tomáš Černý
Jitka Obzinová matka
Svatopluk Karásek