Stanislav Procházka, známý pod uměleckým jménem Standa Procházka, se narodil 7. srpna 1919 v Mostě. Jeho umělecká dráha, která jej proslavila především v žánru dechové hudby, započala v dospělosti, přesněji 16. února 1939, kdy se stal profesionálním zpěvákem. Jeho první profesionální angažmá jej zavedlo do vinárny Kotva, kde si za svou práci denně odnášel honorář 40 korun a k tomu večeři. Během své dlouhé kariéry vystupoval v mnoha prestižních podnicích a spolupracoval s významnými umělci a orchestry své doby.
Jeho profesní kroky vedly přes různá kabaretní a kavárenská prostředí, včetně slavných U Šenfloků. Působil také v orchestru Ferdinanda Petra v Lucerna Baru a v kavárně Vltava. Neomezoval se pouze na hudební vystoupení, ale objevil se i v divadle Járy Kohouta. Mezi významné orchestry, se kterými Stanislav Procházka spolupracoval, patřil orchestr F. A. Tichého a Orchestr Karla Vlacha. Kromě živých vystoupení se jeho talent uplatnil i v televizních pořadech jako „Televarieté“ a „Kavárnička dříve narozených“. Jeho umělecké aktivity zasahovaly i do zájezdových souborů, kde působil s osobnostmi jako Jaroslav Mangl, Vlasta Ziegner či Jaroslav Válek. Po roce 1967 založil vlastní projekt, dívčí orchestr „Slávinky“.
Ve svém repertoáru měl řadu oblíbených písní, mezi které patřily „Ale ne, ale ne…“, „Nikdy se nevrátí“, „Andulička“, „Bílé konvalinky“, „Hej, panímámo“, „Skřivánek zpíval“ a „Tam na stráni“. I v pokročilém věku, ve svých devadesáti letech, vydal CD s názvem „Nedělej nám starosti, stáří“, což svědčí o jeho neuhasitelné vášni pro hudbu. Jeho život byl obohacen i o osobní zájmy, například o fotbal. Byl velkým fanouškem Slavie Praha, pro kterou spoluautor textu i hudby k hymně „Naše věčná Slavia“. Jeho znalosti se dotýkaly i slavných fotbalistů, s nimiž se osobně znal, jako byli František Plánička a Josef Bican.
Stanislav Procházka byl ženatý s Věrou a měl syna Stanislava Procházku mladšího. Za svůj přínos umění byl oceněn „Senior Prix“ nadací Život umělce v roce 1997. Jeho tvář se objevila i na filmovém plátně ve snímcích jako „Kavárna na hlavní třídě“ (1953), „Madla zpívá Evropě“ (1940), „Chléb a písně“ (TV film, 1971) a „Hodinářova svatební cesta korálovým mořem“ (1979). V roce 2004 Česká televize odvysílala pořad „Úsměvy Standy Procházky“, který byl věnován jeho osobnosti. Jeho život a kariéra byly zdokumentovány i v publikacích, včetně autobiografie „Úsměvy i vrásky Standy Procházky“ (2010) a knihy „Nebezpečné lásky“ (1991). Stanislav Procházka zemřel 16. dubna 2016 v Praze ve věku 96 let.
Aleš Háma kdo to je?
Tomáš Kohout
Josef Pizinger
Slávek Janda
Jiří Lábus narození
Stanislav Dolinek
Jaroslava Blažková kdo to je?
Simeon Hýbl
Takakazu Seki životopis
Stanislav Hranický