Vladimír Merta, narozený 20. ledna 1946 v Praze, je osobností s rozsáhlým uměleckým záběrem. Jeho profesní dráha zahrnuje působení jako písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt, filmový režisér a autor filmové hudby. Pochází z hudebně nadané rodiny, jeho otec Augustin Merta byl válečným veteránem a hráčem na housle, zatímco jeho matka se věnovala zpěvu.
Vladimír Merta absolvoval v roce 1971 České vysoké učení technické v Praze se zaměřením na architekturu. Následně v letech 1971 až 1976 studoval na Filmové a televizní akademii múzických umění (FAMU), kde zakončil studium filmem „Smrt krásných srnců“. Mezi jeho spolužáky na FAMU patřili Karel Smyczek, Karel Kovář a Luba Verecká, a mezi jeho pedagogy figurovali významní tvůrci jako Jiří Sequens, Antonín Kachlík, Jaroslav Balík, Otakar Vávra, Radovan Lukavský a Karel Höger.
Jeho hudební dráha začala již koncem 60. let nahrávkami ve Francii, kde vznikl titul „Ballades de Prague“. Merta byl aktivním členem folkového sdružení Šafrán a zakládajícím členem Evropského kulturního klubu. Rovněž se angažoval v OSA.
Diskografie Vladimíra Merty je rozsáhlá a zahrnuje mnoho alb vydaných na různých nosičích od 60. let až po současnost. Mezi významná alba patří například „Ballades de Prague“ (1969), „Pravda o Marii“ (1970, vydáno 2012), „P.S.“ (1978), „Struny ve větru“ (1989), „Hodina vlka“ (1990), „Chtít chytit vítr“ (1992), „Sefardské inspirace“ (1996) s Janou Lewitovou, „Filmy v hlavě“ (2004) a „Ve tmě mě zanechte…“ (2008) rovněž s Janou Lewitovou, obsahující překlady písní Johna Dowlanda. V posledních letech vydal alba jako „Ponorná řeka“ (2011), „Domilováno“ (2013), „Kecy“ (2014), „Podkrovní pásky. Domácí nahrávky 1976“ (2016), „Bílá stížnost“ (2018) s Emilem Viklickým a „České sny, nejisté jistoty“ (2024).
Vladimír Merta je také autorem několika knih. Jeho publikační činnost zahrnuje tituly jako „Výhoda podání“ (1989), „Zpívaná poezie“ (1990), „Nebuď nikdy sám“ (1991), „Folk-bluesová kytara a harmonika“ (1992), „Mimo čas“ (2013) a „Popelnicový román: Síťový kryptopříběh“ (2020). Jeho písňové texty byly souborně vydány v publikacích „Narozen v Čechách…“ (1992) a „Mimo čas“ (2013).
Mimo hudební a literární tvorbu se Vladimír Merta věnoval také divadelní režii, režíroval například inscenace „Tak ti ď…: Dědicové Jaroslava Ježka“ (1977), „Čas her – Defilé“ (1977), „Požár na obloze“ (1986) a „Báj“ (1990), pro kterou rovněž složil hudbu.
Preceptor wikipedie
Vratislav Brabenec
Tomáš Ujfaluši životopis
Váša Chmel
Julius Caesar kdo to je?
Vratislav Lukáš
Libuše Geprtová kdo to je?
Vlastimil Třešňák
Etnograf heslo
Vašek Vašák