Ruchař co to je?
Sociopat přesný výraz
Pátek kdo to je?
Láďa Křížek wikipedie
Vratislav Brabenec, hudebník a literát, se narodil 28. dubna 1943 v Horních Počernicích. Jeho otec pracoval jako poštovní úředník. Již v útlém věku, v pěti letech, prožil traumatickou dopravní nehodu, po níž strávil určitou dobu v kómatu.
Hudební dráhu zahájil v raném mládí. Ve třinácti letech začal hrát na klarinet v lidové škole umění v Mělníku, později se věnoval i saxofonu. V mládí ho oslovoval především jazz. Středoškolské vzdělání absolvoval v letech 1957–1961 na Střední zemědělské technické škole, kde studoval obor zahradnictví. Během studií si přivydělával hraním na saxofon v různých zařízeních, jako jsou vinárny, plesy a taneční zábavy.
Po ukončení střední školy pracoval v letech 1961–1964 jako zahradnický technik a projektant. Následně se zapsal ke studiu teologie na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, které však v letech 1964–1969 nedokončil. V období let 1963–1968 byl členem profesionálního swingového souboru The Cats Jass Band. Brabenec se rovněž věnoval experimentům se zvukovou poezií a lettrismem.
Svou literární dráhu odstartoval v roce 1968, kdy mu v Kostnických jiskrách vyšla první báseň. V témže roce strávil půl roku ve Velké Británii. Po návratu do vlasti se opět věnoval zahradnictví a rekonstrukcím parků.
V roce 1972 se setkal s Ivanem Martinem Jirousem, což vedlo k jeho angažmá ve skupině The Plastic People of the Universe (PPU). Podmínkou pro vstup do PPU bylo zaměření na vlastní tvorbu v českém jazyce. V PPU hrál na altsaxofon, basklarinet a klarinet a rovněž zpíval. Stal se jednou z výrazných postav kapely, vedle Milana Hlavsy. Během svého prvního působení v PPU (1972–1982) se podílel na tvorbě textů pro alba „Co znamená vésti koně“ a „Maska za maskou“. Upravil také texty pro program „Pašijové hry velikonoční“ vycházející ze Starého a Nového zákona a pro program „Jak bude po smrti“ na motivy Ladislava Klímy.
Brabenec byl také členem Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a několik let působil v undergroundové skupině Sen noci svatojánské band. V tomto období rovněž psal básně samizdatově.
Od roku 1975 byl sledován Státní bezpečností (StB). V roce 1976 byl zatčen a obviněn z údajného výtržnictví. Byl odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody, přičemž rozsudek byl v roce 2003 zrušen. V reakci na proces s PPU vznikla Charta 77 a Brabenec se stal jejím signatářem ihned po propuštění.
Po svém propuštění se tvorba PPU směřovala k experimentální hudbě, improvizaci a rozsáhlejším kompozicím. Kapela odehrála jen tři koncerty do roku 1981. Brabencovy texty byly zhudebněny v projektech „Pašijové hry velikonoční“ (1978), „Jak bude po smrti“ (1979) a „Co znamená vésti koně“ (1981). V roce 1978 napsal divadelní hru „Svědkové“ a začal pracovat na libretu k projektu „Souostroví Gulag“ na motivy Alexandra Solženicyna, který však nebyl dokončen. Byl zařazen do akce „Asanace“ StB.
V roce 1982 emigroval do Kanady spolu s manželkou Marií Benetkovou, která je básnířkou a výtvarnicí, a dcerou Nikolou. Důvodem emigrace bylo vyhrožování únosem dcery. V Kanadě pracoval jako zahradní architekt a věnoval se ochraně deštných pralesů. Od roku 1989 vystupoval v duu s Josefem Karafiátem, jejichž společné koncerty byly v roce 2007 vydány na albu „Kanadské vytí“. V exilu se rovněž věnoval literární tvorbě, která samizdatově vycházela i v Československu. Napsal hru „Věž (babylónská)“ (1989).
V letech 1992–1997 žil střídavě v Kanadě a v Československu/Česku. V roce 1995 nahrál album „Konec léta“. V roce 1997 se uskutečnil koncertní reunion PPU ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti 20. výročí Charty 77. Brabenec se v roce 1997 natrvalo vrátil z Kanady, bez manželky a dcery.
Po smrti Milana Hlavsy v roce 2001 se stal vůdčí osobností obnovené skupiny PPU. S PPU po návratu nahrál studiová alba „Líně s tebou spím“ a „Maska za maskou“. Hostoval v kapele Jazz Khonspiracy a v roce 2007 napsal libreto k Vlakové opeře Michala Nejtka. V roce 2010 vyšel knižní rozhovor „Evangelium podle Brabence“, který byl o čtyři roky později zfilmován.
Vydal několik sólových alb s Josefem Karafiátem a Janem Komárkem, například „Začni u stromu“ (2006) a „Létání je snadné“ (2013). Hostoval také na albu skupiny Burgtheater „Příběhy podle Brabence“. V roce 2015 došlo ve skupině The Plastic People of the Universe ke sporu, po němž Brabenec v témže roce odešel spolu s Evou Turnovou, Jaroslavem Kvasničkou a Josefem Janíčkem. S Janíčkem a Kvasničkou založil nové uskupení pod původním názvem PPU. Pokračování PPU s Josefem Karafiátem a Jiřím Kabešem rovněž existovalo. S Plastic People definitivně ukončil vystupování v roce 2021.
Zdravotní problémy omezily jeho hudební aktivity, nicméně občas vystupuje s kapelou Pal-Post Unit. Dále se věnuje psaní básní a sloupků pro Divadelní noviny. Napsal také několik pohádkových knih pro děti, jako jsou „Všude je střed světa“ (2005), „Pajasan“ (2016) a „Vlk a plch“ (2022). Pravidelně předčítá dětem na akci „Děti, čtete?“. Stal se protagonistou dokumentárních filmů o The Plastic People of the Universe a undergroundové scéně.
Od roku 2005 se občasně objevuje ve filmech. Ztvárnil role ve filmech „…a bude hůř“ (2007), „Kovář z Podlesí“ (namluvil draka a ztvárnil hospodského) a v roce 2014 ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu „Odborný dohled nad východem Slunce“. V roce 2018 zopakoval tuto roli ve filmu „Odborný dohled nad výkladem snu“. V současnosti se připravuje film „Odborný dohled nad vlastním pohřbem“.
V roce 1977 se oženil s Marií Benetkovou, se kterou se později rozvedl. V roce 2012 podpořil skupinu Pussy Riot a squat Autonomní sociální centrum Klinika. V roce 2016 založil s Richardem Pechou nakladatelství Vršovice.
Jeho tvorba je charakterizována jako „mimořádně charismatická osobnost, která s patosem starozákonního proroka a zároveň drsností vykaleného rockera […] deklamuje vlastní obvykle biblicky inspirované texty.“ Jeho poezie a texty jsou popisovány jako „chrlení slov, vizí, příběhů a dlouhých litanií.“ Brabenec se často obrací k Bohu, ale jeho básně odrážejí zálibu ve filozofii a otázkách bytí. Stěžejními body jeho poezie jsou láska k člověku, přírodě, její fauně a flóře a láska k životu.
Jeho tvorba se vyznačuje četnými literárními citacemi, neologismy, ignorováním gramatických a grafických pravidel jazyka, častým užíváním nespisovných až slangových výrazů, prudkým asociativním střídáním obrazů a sklonem k epičnosti.
Post Malone narození
Vladimír Václavek
Svatý Vít wikipedia
Vít Sázavský
Jaroslav Faltýnek kdo to je?
Vratislav Brabenec
Rodič kdo je to?
Vratislav Lukáš
Romain Rolland životopis
Vladimír Merta